Všimli jste si, že řada škol nepoužívá na svém webu nebo v inzerci pojmy jako učitel/ka, vychovatel/ka, asistent/ka pedagoga? Místo toho si vystačí s jediným označením všech pedagogických pracovnic/pracovníků (a mnohdy nejen jich) – průvodkyně/průvodce.
Proč? Zkusím nadhodit několik důvodů:
- Zvýraznění posunu role dospělé osoby ve vzdělávání. Od toho, kdo předává vybrané jádro znalostí a dovedností k tomu, kdo provází dítě na jeho cestě. (S tím, že většina škol reálně kombinuje oba přístupy.)
- Symbolické vyjádření, že v dané škole jsou si všichni (právy a povinnostmi) blíž. Nelpí se na konkrétních funkcích (vymezených zákonem o pedagogických pracovnících).
- Zjednodušení pojmenování jednotlivých pozic. Není třeba řešit, kdo je učitel/ka, kdo asistent pedagoga/ka, kdo speciální pedagožka/pedagog, …
- Člověk je průvodkyní/průvodcem dopoledne (jako učitel/ka) i odpoledne (jako vychovatel/ka).
- Při tandemové výuce mají žáci před sebou dvě průvodkyně / dva průvodce. Nikoli učitelku/učitele a asistentku/asistenta pedagoga.
- Mnoho škol využívajících pojem průvodkyně/průvodce nelpí na patřičném pedagogickém vzdělání. Vyhnou se tak zákonem definovaným pojmům, například učitel/ka.
Pojem průvodkyně/průvodce bývá součástí většího celku, patří k celkové filosofii školy. Například společně s tykáním mezi žáky a učiteli.
Není to jen bezvýznamná hra se slovy. Jde o silný signál do vnitřního i vnějšího prostředí školy. Pokud vás slovo průvodkyně/průvodce popuzuje, protože ve škole jsou přeci učitelky/učitelé, vychovatelky/vychovatelé, …, pak jeho využití splnilo (další) svůj účel. V pozici průvodce, rodiče či žáka byste se v takové škole zřejmě necítili nejlépe. A naopak, pokud je vám sympatické…
Původně vyšlo na marekadler.cz